Pozor - nebezpečí lavin!
Co je třeba vědět o lavinách
Příroda má své vlastní zákony. Kdo se jimi řídí, ten se může na cestách cítit bezpečněji, jisté riziko ale vždy zůstává. A to platí i pro zkušené sportovce a skialpinisty, kteří už mají s lavinami jisté zkušenosti.
Kdo se nechá okouzlit pohádkovou zimní přírodou spolu se zasněženými vrcholky a vydá se do hor, ten se musí mít na pozoru. Lavinové nebezpečí totiž nahoře číhá na každém kroku. U lavin, které vznikají porušením stability sněhové pokrývky, rozlišujeme podle druhu sněhu dva základní typy, a to laviny prachové a vrstevní (deskové). Laviny z prachového sněhu mívají bodový odtrh a objem sněhu zde směrem do nižších poloh roste, protože se do pohybu zapojuje stále nový sníh. Tyto laviny se vyskytují skoro vždy v příkrém terénu a k jejich odtržení dochází buď přímo v místě impulsu nebo častěji nad ním, v místě nejvyššího napětí. Nejnebezpečnějším druhem lavin ale zůstávají deskové laviny.
Rychlost jako při šíření zvuku
Vznik deskových lavin probíhá následovně: vše začíná odtrhem, který má podobu čáry, přičemž hrana takzvaného odtrhu bývá většinou v pravém úhlu k podkladu. Sněhová deska se pak rychlostí zvuku šíří směrem vlevo a vpravo. Deska se ale tvoří nejen v obou horizontálních směrech, ale také do hloubky a směrem dolů. Spustí-li lyžař takovou lavinu, může se tomu stát také mnoho metrů pod místem odtrhu. Masa sněhu je tak rychlá, že je možnost úniku prakticky nulová.
Které faktory hrají při vzniku roli?
Jedním z faktorů je počasí, přesněji řečeno kombinace srážek, teploty a větru. Vítr spojuje starý sníh s novým a jeho působením dochází ke zmenšování sněhových krystalů, což má za následek tzv. sesedání sněhu. Při tomto procesu dochází k viditelným (ale bohužel také neviditelným) změnám sněhového profilu. Podstatná je samozřejmě také síla větru a neméně velkou roli hraje teplota. Masivní oteplení vede často ke kritickým situacím, které se ale naštěstí dají kalkulovat. Pomalejší oteplení podporuje dosedání nové sněhové vrstvy a spojení jednotlivých vrstev. Teplejší denní teploty a studené noci napomáhají dobrému zpevnění sněhu. Přetrvávající studené teploty zase naopak sesedání a spojení zabraňují a při malé sněhové vrstvě podporují tzv. plazení sněhové pokrývky.
Dobré a špatné podmínky
Co se týká srážek – zde je třeba poznamenat, že sníh není vždy sníh. Sněží-li nepřetržitě, potom je nebezpečí vzniku lavin větší. Nejdůležitějším aspektem je ale souhra teploty a síly větru. K nepříznivým podmínkám patří např. silný vítr od 50 km/hod. ve spojení s nízkou teplotou pod minus 8°C a povrchem tvořícím starý sníh. Např. kluzký sníh nebo sníh zledovatělý, jinovatku nebo vůbec ledovku. Příznivé podmínky by se daly charakterizovat jako bezvětří nebo pouze slabý vítr, teploty něco málo pod nulou a déšť, který přechází do sněhu. Pro ještě větší komplexnost je samozřejmě důležitý terén, ve kterém lyžujete.
Více lavin na stinných svazích
Terén, členitost svahu, úhel sklonu apod. ovlivňují směr proudění větru a tím ukládání sněhu. Nerovnosti svahu mohou ale sněhovou vrstvu také podepřít. Směr svahu hraje u vzniku lavin nejdůležitější roli a ovlivňuje nejen návětrnou a závětrnou stranu, ale samozřejmě také teplotu sněhu. Na stinných místech sníh sesedá pomaleji, zcela opačně je tomu na jižních svazích. Proto se cca 56% všech lavinových nebezpečí přihodí na severozápadních až severních svazích. Na jižních svazích to je oproti tomu „pouhých“ 30%. A aby toho nebylo málo – úhel sklonu svahu je neméně podstatný. Příkrý terén je totiž ve spolupráci s kluzkou sněhovou vrstvou a již spojeným sněhem výborným předpokladem pro vznik lavin. Pro stanovení příkrosti terénu se bere ostatně v úvahu nejpříkřejší místo. K tomu opět trochu statistiky: 97% všech nehod se stane na svazích s úhlem sklonu svahu vyšším než 30%.
Stabilní sněhová pokrývka
Bohužel není možné, aby byla sněhová pokrývka homogenní. Důvodem je především neustále se měnící počasí. Sněhovou pokrývku tvoří nejrůznější vrstvy, které se liší ve své pevnosti, formě krystalů, vlhkosti a teplotě. Stoupá-li pevnost pravidelně od povrchu k zemi, pak mluvíme o stabilní struktuře. Ještě důležitější je způsob, a jak jsou spolu jednotlivé vrstvy spojeny, což nazýváme bazální smyková pevnost. Čím menší smyková pevnost, tím větší je nebezpečí vzniku lavin.
Centrální faktor - člověk
Nejdůležitějším, skutečným, faktorem vzniku lavin je člověk – respektive jeho chování. Proto je třeba svědomité plánování, soustředěné pozorování a schopnost rozpoznat hrozící riziko. Pro rozpoznání nebezpečí lavin je třeba vzít v úvahu především následující tři body. Za prvé příkrost terénu, za druhé spojení sněhu (je-li kyprý nebo pevný – spojený) a jako poslední, zda-li je mezi vrstvami slabé spojení. Samozřejmě si poslechněte také lavinové zprávy – potom byste se měli v zásadě pohybovat na té jistější straně.